Sobota, ráno, kocovina, bolest, otázky bez odpovědí.
Může člověk, který miluje sám sebe, milovat i mě?
Pathetic!
Mám vztek a zároveň jsem hrozně šťastná. Otlačené nohy, roztrhané silonky a šaty polité červeným vínem.
Užila jsem si to v rámci možností.
A je nádherný projít v lodičkách, v břečce a ve Stavu půl Brna, aby se člověk dostal do postele.
Dnes půjdu dělat bubliny. A přemýšlet co dál...
Itálie? Norsko?
Posilovna, stěna, postel a kupa učení.
Pustím si trochu jazzu a udělám si okurkový salát, možná si oholím nohy a den bude krásně zabitý.
Nedávno mi jeden milý člověk řekl, že všechno, co píšu, je hrozně pesimistické, ale ono je všechno naopak hrozně pozitivní a reálné. Když píšu, usmívám se.
5 komentářů:
me to rikali taky. podle takovych lidi je asi realita pesimisticka....
ja myslim, ze jejich svet je jiny, proto ten muj je podle nich smutny.
lets become retro bear :)
No a jinak vážně hezky píšeš... takže kdyby ti někdy třeba došly prachy, budu od tebe mile rád kupovat tvoje psaní ;)
mne se moc libi, jak pises :)
vzpominka, 17 let prvni rebelie a prvni slova na papire, pulnocni zastavka ja blok na pocity okousana tuzka a krabicka cigaret. Prvni slova, ktera dostala to privilegium byt nazvane mou prvni basni. Sweet seventeen ... diky za to ze jsem si mohl zavzpominat
Okomentovat