Spokojená sama se sebou. Lačná po hříchu. Opět tu nikdo není. Na stole leží napůl vypité kafe a vedle láhev ginu. Hnus. V komoře Curaquo Blue. Šejkr. Led. A půlnoční nenaplněný sex.
Sjíždím Nauku o snech dokola. Znám to pozpátku a popředu je samozřejmostí. Fretka mi kouše do ruky.
Hmm... A co kdybych nastoupila? Auto, cizí chlap. Třeba to nebyl úchyl. Jen milý kluk. Chtěl mě přece jen vzít do města. A já odsekla. Třeba byl osamělý. Chtěl si popovídat. ZVRHLÝ. A šibenici zrušili. Stejne tak Katyně. Nebudeme, dnes ne.
A tam tou ulicí jsem kráčela, v červeném svetru a v ruce tužku a papír.
1 komentář:
Zajímavé, ale zase syrové psaní k té milé tvářičce na blogové fotce...Co v sobě zakrýváš či ukrýváš pod tou tvrdou rouškou . Nech to vybublat ven, na povrch a piš jemněji - zkus to! Uf a k cizímu si opravdu nikdy nesedej a nevěř !!! Něco o tom vím...
Na jaře nahoď růžové brýle a hledej krásu - je všude kolem nás,jen ji najít :-)
Okomentovat