Koupila jsem tři nádherné bonsaje. Cestou domů jim hladila lístky a teď mě píchá v pupiku, když je mám dát s pryč. Jako když koupíte štěně, které se k vám lísá a vy ho musíte stejně dát budoucímu majiteli.
Já s nimi udělám radost. Snad. "Co si přeješ?" "Nic Verunko, mám vás, to mi stačí." A pak určitě nevolnost, když vážně nic nedostanete? Ne... Budou to tři bonsaje. Dostanou všechnu péči a lásku.
Jak se chováme k lidem, chováme se i ke květinám.

Žádné komentáře: