Zhasněte lampióny

Okno. Okno. OKno. Ta díra s nádhernými levnými skly tam nahře. Jo, tam, to sou ty okna. Uganda, Tanzánie, Mosambik, Botswana. Válím. 100 stránek v hlavě bylo včera. No a dnes duto. Přemohla jsem se na Kapské město je v JAR no a Habeš je nyní Etiopie. Pak jen takový prázný zvuk, nečitelný. A tak přemýšlím, co tyhle funkce kurva ovlivňuje? Jak si můžu být jistá sama sebou, když z noci 25.února na 26. se mi z hlavy vykouří úplně všechno. Well, dokážu se nepřekonatelně sebevědomě s lišáckým úsměvem představit. "Jsem Veronika a ráda si hladím prsa" s přiopilým uvolněným a zároveň hrozně ďábelským pohledem. I tak, konec. Chci věřit sama sobě a selhávám a teď nebojuji za práva Somálců či Bečuánců.
Princip. Dril. Sex.

Takže další den strávený nad pitváním sebe sama, stříháním fotek, čmáráním po stole a rozšroubovala jsem a opět složila sedačku.
Zbývá jen minimálně pět minut si hladit nohy, povědět si od srdce, co k sobě doopravdy cítím a s čistým svědomím usnout s jednou svíčkou vonící po exotice hořící v kalichu egoismu.
Turn the lights off!