Když tak ležím skorometr nad zemí a tupě na kouzelný ruský vlak (obraz nad postelí), přemýšlím na funkci sebe sama na tomto místě, v této době. Mám nějakou funkci. Strojvůdce. Revolucionář. Nadržená feministka. Myslitel. Nemoc sama. Jakou mírou jsme schopni ovlivnit svůj život? Jsem zaseklá na jednom bodě, nemám nohy, nemám ruce, co jsem a co můžu? Nemám odvahu lokty srážet další a další pro svůj úspěch. Mám jen ty krásné momenty tady, u sebe.