Někdy se v noci probudíme
a kdosi chodí po bytě
Nasloucháme těm divným krokům
jak v moři prázdné ulitě
Ty kroky jsou jak myší vlásky
a někdo cizí za nás bdí
až z nenávisti nebo lásky
celou noc potmě prochodí
Čí je to neklid kdo tu hledá
a nenalézá odpověď?
Posloucháme a zvykáme si
a kroky staví z ticha zeď
A pak mám strach. Bojím se. Strach ze strachu. Oči kmitají ze strany na stranu. Kde jsou ty chvíle, kdy se člověk schoulí do klubíčka zády k bezpečí stěny a usne. Strach. Radost v očích ďábla a krvelačný smích. SLzy a zrychlený tep. Bojím se spát a probouzet. Rýhy od nehtů. Dusot koní a nekonečný tikot. Nejsem noční chodec, ne... strach.
5 komentářů:
Vždy mě potěší, když najdu někoho, kdo hledí na svět s otevřenýma očima!
Vždy mě potěší, když mě někdo potěší nečím nepatrně drobným! :o) Děkuju!! Máš to tu vážně pěkný. Jo a koukala jsem na Tvůj profil, shodou okolností jsem zrovna před týdnem začala číst Citadelu, včera jsem poprvé viděla Donnie Darka, Alchymistu mám asi tak pětkrát přečtenýho, miluju Malého prince a V melounovém cukru taktéž a dokonce jsem si na tuhle knížku vzpomněla tenhle víkend na svym blogu. Pak náhodou kouknu sem, neznám Tě a Ty tu máš u profilu tohleto všechno napsaný... Život je někdy vážně legrační! Tak Ti přeji pěkný den! :o)
*Snění je způsob myšlení.. nebo způsob vidění. Anebo možná obojí najednou.
dekuji. dekuji. dekuji a dekuji:)
Právě jsi mě donutila připsat něco víc a ani o tom asi netušíš.
Stejně pak mně těší, když čtu takové komentáře.
CO se týče citadely, musela jsem ji číst dvakrát. Poprvé mi přišla zvláštní a nepochopitelná. Podruhé krásná a nesmyslná. To je asi cíl poutě za poznáním:) Ten můj.
Tak pak budu čekat na Tvé procitnutí do světa Pouštní hradební stavby.
Krásný den.
Ahoj,
uz je hodina rani. Normalni lidi chodi spat jeste pred dvacatouprvni... a ja....
a ja tprve ted chystam se do pelichu.
Pred tim chci.. napsat par vet.
Stravil jsem nejakou tu minutu zde.
A po precteni nekoolika tvych prispevku... znovu objevil jsem chut tvoreni.
Posledni dobou flakam se okolim a strasne se nudim, to mesto ty lidi pred rokem se zdali byt tak nove, zajimave a dnes jsou stereotypni jako hrom.Kurnik! Uz z toho hlavu mam hranatou a tak zastavil se mi cas a ja uz nemel chut nic delat, ni malovat ni psat ci hrat.Zapomel jsem na duvod existence. Na pocit byti.
Dnes,pred chvili, ted jsem znovu spatril svetlo,chut, stavu zivota diky ktere jsem znovu ozil.
dik
asi jen muzu rict "Nemas zac", ale i to by se nehodilo, pravdepodobne jsi procitnul sám a ja to nijak neovlivnila:) Vzdytja se potykam s problemem trochu podobným a pro mě nevyřešitelným.
Make art!
Hodně štěstí:)
jo, dusot koní.
Okomentovat