tofusushisaké

"I am collecting beautiful objecs."
A tak píšu písmem pro slepce na papír.
Obyčejný papír z dřeva. Miluju tu bělost, i když se mi to příčí.
Pak papír poskládám. Křídla, ocas, zobáček. Poletí? A když, kdo mi odpoví?
Jsem patetická. Blázen s barevností a ostrostí nočních i denních snů.
Přestavuju si, jak pod okny stojí rytíř s dřevěným mečem a pánvičkou na hlavě, recituje báseň v podobě svého životopisu a hlasitě se chlubí svým IQ, které mu prý změřili v menze. ROzpustím si vlasy 'dle uvážení samozřejmě' a nechám ho pár minut si s nimi pohrávat. Podle zacházení s nimi posoudím. Možná mu hodím klíč a nechám ho vyprávět mi příběhy bez pointy. BEZ POINTY. (příběhy bez pointy jsou stejně roztomilé. Rozpačité a tak dětské. Strach z ticha mezi dvěma ptáčky.)











zakončuji dnešný strasti a jdu si otevřít ten šprtsky vedený sešit biologie. (zvednuté obočí)