Pocit, jako když bublifukbublina praskne a vy se i po stopadesáté zamračíte. Proč praskne? Zdá se být nepoškozená. Letí. Ticho. Barvy duhy se promenádují ve svitu slunce. Prásk. Jakoby každé bublině něco scházelo, aby se mohla dotknout oblohy. A my jsme bublifuk. Foukáme, někdo min a někdo víc. Každý do své bubliny dá touhu. Ale ve chvíli, kdy se odlepí od držátka bublifuku, přestaneme ji věřit. A co když…? Bojíme se o ni. Chceme ji chytit zpět, ale už je pozdě. Je volná a blíží se své záhubě.