pod postelí?

...Slyším puknuti, jako kdyz o Silvestra otvíráte šampaňské... jako lusknutí prstů... jeden pohyb a ten zvuk je tatam...

Zárověň otvírám oči do mlhy, nic není předemnou, za mnou. Jen ta mlha. Prodírám se s rukama před sebou a polykám výkřiky tak beznadějné. Nic nemůže být horší než pocit osamění. Nad skutečností se človek usměje, ale sen až doteď byl únikem od reality. Už i ten dětský svět okupují nezvaní návštěvníci. Jak se jich zbaví nevinná dušička? Uteče zpět...nenápadně se odkutálí pod postel a zachumlá se zpět do chlupaté růžové deky...?

Vstávám se studeným potem na čele a rukou vypínám zpívající budík, který stojí na poličce nad mou hlavou...